Závěrečný projev Fernanda Maiy na 111. UK

Vážení a drazí přátelé, cítite radost? Před týdnem jsme dorazili do Grazu plní očekávání – a naděje. Nyní se chystáme odjet – a troufám si říct: s něčím stejně cenným. Vnímáte to, co si z kongresu v Grazu odvážíme?

Když se mě ptají, jaký je hlavní cíl Světového kongresu, odpovídám velmi jednoduše, že hlavním cílem kongresu jsou ty zážitky účastníků, díky kterým se vrací domů šťastní. Pro mnohé z vás není účast na kongresu jednoduchá: může stát mnoho peněz, je na ni potřeba čerpat dovolenou – a také vyžaduje spoustu energie, fyzické i psychické. Proto si velmi vážím toho, že jste se rozhodli přijet, ale také mi záleží na tom, aby vás účast na kongresu těšila a byla zdrojem radosti.

Slavnostní otevření našeho kongresu začalo mimo jiné nadějí. Nyní jej uzavíráme radostí. Je to dokonalý kruh, protože naděje je to, co nás posouvá vpřed, zatímco radost je konkrétní pochopení, že cesta – naše cesta – má smysl.

Radost má několik zdrojů. Je to ten živoucí pocit, který vychází ze srdce. Ale také to pramení z vědomí, že vlastníme něco dobrého. Světový kongres není jen o programu – je také o tom jedinečném okamžiku, ve kterém sdílíme něco velmi zvláštního a k čemu patříme.

Radost má také své kořeny ve spokojenosti s dosaženým výsledkem. Udělali jste hodně pro to, abyste tu mohli být, mnoho vaší práce jste vynaložili na přípravu příspěvků do programu kongresu – a tento úžasný výsledek vás může těšit! Ale hlavně, milí přátelé – pocit radosti je nejintenzivnější, když vyrůstá z vděčnosti.

Pokud dnes odjíždíme z Grazu šťastní, je to proto, že desítky, ne-li stovky lidí, pracovaly v posledních měsících, roce nebo i déle, aby se kongres mohl uskutečnit. Úředníci, členové LKK, členové výboru (UEA), členové výborů, členové komisí, lektoři, umělci, účetní, překladatelé – dobrovolníci. Za tímto pocitem radosti se skrývá něčí práce. A ještě více: spolupráce. Harmonická spolupráce. Buďme proto vděční všem – vzájemně vděční – aby naše radost – plná vděčnosti – mohla být také silným poutem, které nás spojuje vzájemnou úctou, uznáním a láskou.

Taková radost, taková dokonalá radost je také projevem odvahy a odporu. V době, která nám každý den vnucuje strach, jsme se rozhodli strávit společně jeden velmi zvláštní týden, během kterého jsme budovali přátelství, která žijí z radosti a naděje. To je síla – a znovuposílení. Vždyť radost, kterou zde prožíváme, není únikem z tohoto obrovského světa, ale je to cenný nástroj pro opětovný vstup do něj.

Moji drazí přátelé! Pokud se vrátíte domů s větší nadějí, radostnější, odvážnější – pak byl Světový kongres úspěšný. A pokud se vás v budoucnu zeptají, proč cestujete na Světové kongresy, budete moci odpovědět: „Protože během toho týdne si znovu připomínám, jaký může být svět.“ Toto připomínání a tuto radost si odvezte s sebou domů. Odvezte si ji s sebou a sdílejte ji – protože radost – stejně jako esperanto – je tu proto, abychom ji sdíleli.

Během zahájení našeho kongresu jsme sdíleli myšlenku a vědomí, že jsme součástí řešení. Dnes to vidím ještě jasněji, protože během tohoto týdne jsme nejen mluvili o lepším světě – žili jsme jeho malý model.

Moji drazí přátelé! Neloučíme se. Jsme a zůstáváme propojeni. A naše „ĝis revido” (dosl. „do znovuvidění“ – pozn. překl.) je jen dalším aktem našeho odvážného konání, kterým chceme do světa rozšířit dialog o násilí; oslavu naší rozmanitosti; a jistotu, že jsme lidé s lidmi, stoupenci téže myšlenky, která vytrvale, klidně a nezničitelně přetrvává: myšlenky naděje, která nás posouvá vpřed.

Přeji si, ať vzpomínka na naše radostné dny v nás zůstane živá a bude naší silou až do našeho dalšího setkání. To si přeji. Děkuji vám, moji drazí přátelé, samideanoj (podobně smýšlející lidé – pozn. překl.): s vámi jsem šťastný. Moc vám děkuji!

S pomocí Google Translate přeložil a upravil Josef Kalčík
Autor fota: John Huang
pub -jk-